Kdy musí jednatel podat insolvenční návrh, jaké hrozí riziko

Když se firma dostane do vážných finančních potíží, nejde už jen o to, komu zaplatit jako první. Pro jednatele začíná vznikat osobní riziko, pokud včas nevyhodnotí úpadek a nepodá insolvenční návrh.

U s.r.o. platí, že za dluhy odpovídá primárně společnost svým majetkem. To ale neznamená, že jednatel je vždy mimo osobní riziko. Jakmile se firma dostane do stavu, kdy dlouhodobě neplatí své závazky, přestává jít jen o obchodní problém a začíná se řešit, zda vedení společnosti jednalo včas, rozumně a doložitelně.

Obecný standard péče řádného hospodáře vychází z § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ). V běžném provozu to znamená rozhodovat loajálně, informovaně a pečlivě. Ve finanční krizi to má mnohem konkrétnější podobu: sledovat splatnosti, závazky, majetek, cash-flow, komunikaci s účetní a reálný výhled firmy. Pokud si chcete nejdřív zasadit odpovědnost jednatele do širšího rámce, navazuje na tento článek text Porušení péče řádného hospodáře.

Povinnost podat insolvenční návrh vychází z § 98 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (InsZ). Dlužník, který je právnickou osobou, tedy i s.r.o., má povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tato povinnost dopadá i na statutární orgán, tedy u s.r.o. na jednatele. Pokud je jednatelů více a každý může jednat samostatně, nejde o odpovědnost někoho neurčitého ve vedení. Povinnost může dopadat na každého z nich.

Úpadek se nejčastěji řeší ve dvou základních podobách. První je platební neschopnost, tedy situace, kdy má firma více věřitelů, peněžité závazky déle než 30 dnů po splatnosti a není schopna je plnit. Druhou je předlužení, kdy má firma více věřitelů a její závazky převyšují hodnotu jejího majetku. Pro jednatele je podstatné, že se nemůže spoléhat jen na pocit, že se situace nějak zlepší. Pokud čísla ukazují vážný problém, musí být schopen doložit, co zjistil, kdy to zjistil a proč zvolil konkrétní další postup.

V praxi se často stává, že firma ještě nějakou dobu funguje, vystavuje faktury, jedná se zákazníky a navenek působí živě. Uvnitř už ale může být zřejmé, že neplatí větší počet závazků, odsouvá splatnosti, vybírá si jen některé věřitele nebo počítá s budoucí zakázkou, která není jistá. Tady vzniká pro jednatele citlivé místo. Nestačí říct, že věřil v obrat. Důležité je, zda měl pro takový výhled reálný podklad.

Nejrizikovější je pasivita. Jednatel ví, že firma neplatí, ale čeká na investora, novou zakázku nebo domluvu se společníky. Nechá běžet exekuce, komunikuje jen s některými věřiteli, případně se pokouší firmu zlikvidovat bez jasného řešení jejích závazků. Ještě problematičtější je, pokud se z účtů platí jen vybraným věřitelům, osobám blízkým, společníkům nebo subjektům, na nichž má vedení osobní zájem. Takové jednání už nemusí být jen špatné podnikatelské rozhodnutí, ale může vytvářet i další civilní, insolvenční nebo v krajním případě trestněprávní rizika.

Podle § 99 InsZ osoba, která v rozporu s povinností podle § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou tím způsobila. Nejde o automatické ručení jednatele za všechny dluhy společnosti. Věřitel musí svůj nárok postavit na tom, že kdyby byl insolvenční návrh podán včas, jeho uspokojení by bylo lepší. Přesto je to pro jednatele významné riziko, protože nárok už nesměřuje jen proti společnosti, ale přímo proti konkrétní osobě.

Důležitý posun připomněl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2026, sp. zn. 29 Cdo 598/2025. Řešil situaci, kdy společnost skončila bez toho, aby u ní vůbec proběhlo insolvenční řízení, a věřitel tak neměl možnost přihlásit svou pohledávku. Nejvyšší soud navázal na starší rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4269/2014 a potvrdil, že samotná absence insolvenčního řízení nemusí věřiteli zavřít cestu k nároku proti odpovědné osobě. Pokud insolvenční řízení neproběhlo právě proto, že návrh nebyl včas podán, nelze z toho automaticky dovozovat ochranu jednatele.

Tento závěr je prakticky důležitý. Strategie nechat firmu doběhnout, nemít majetek, projít likvidací nebo výmazem z obchodního rejstříku nemusí osobní riziko vyřešit. Pokud měla být společnost už dříve v insolvenci a vedení tuto povinnost nesplnilo, může se věřitel ptát, zda mu tím nevznikla škoda.

Pro jednatele je proto zásadní nečekat na okamžik, kdy už je všechno ztraceno. Jakmile se objeví vážný problém s placením, je potřeba dát dohromady aktuální seznam závazků, jejich splatnost, seznam věřitelů, stav pohledávek, disponibilní majetek, stav účtů a realistický výhled příjmů. Zároveň je vhodné zaznamenat, kdo a na základě jakých podkladů situaci vyhodnocoval. Právě dokumentace rozhodnutí bývá zpětně rozhodující. Právě dokumentace rozhodnutí bývá zpětně rozhodující. Více k tomu, jak si jednatel může průběžně chránit záda pomocí zápisů, podkladů a srozumitelného odůvodnění rozhodnutí, se můžete dozvědět zde: Jak si jednatel chrání záda: zápisy, podklady a rozhodnutí ve firmě.

Pozor také na vnitřní spory ve firmě. Pokud se společníci nebo jednatelé nedokážou dohodnout, zda firmu dofinancovat, prodat, restrukturalizovat nebo poslat do insolvence, čas běží dál. Pat mezi společníky není omluva pro nečinnost jednatele. K tomuto tématu se více dozvíte v článku Jak nastavit vztahy mezi společníky, aby se firma nezablokovala a také v článku Kdy je rizikové rozdělení podílů 50/50 a jak ho pojistit.

V takové situaci doporučuji rychle nechat zpracovat právní a ekonomické posouzení situace společnosti, připravit podklady a při naplnění zákonných podmínek podat insolvenční návrh. Je však třeba si uvědomit, že tímto postupem vedení ztratí část kontroly nad dalším vývojem. Je to však postup předpokládaný zákonem a jediný, který lze doporučit, a to i s ohledem na osobní riziko jednatele. V některých případech je možná i pragmatická varianta postupu. Ta spočívá v krátkém krizovém okně, kdy se ověří reálná dohoda s klíčovými věřiteli, financování nebo vstup investora. Toto okno však nesmí být jen odklad. Musí být krátké, doložené a postavené na konkrétních datech, ne na naději.

Mini-test pro jednatele je jednoduchý: víte přesně, komu firma dluží a kolik dní jsou závazky po splatnosti, máte aktuální cash-flow na příští týdny, umíte doložit, proč některé závazky platíte a jiné ne, máte zápis z rozhodnutí vedení a víte, zda už nejde o úpadek nebo hrozící úpadek? Pokud na tyto otázky neumíte bezpečně odpovědět, nejde o administrativní detail, ale o signál k rychlé revizi.

U nových jednatelů je situace ještě citlivější. Odpovědnost za výkon funkce nezačíná až po několika měsících seznamování se s firmou. Proto má smysl hned po převzetí funkce zkontrolovat účetnictví, závazky, bankovní účty, smlouvy, spory, exekuce a komunikaci s úřady. Praktický první postup najdete v článku Nový jednatel: checklist pro první týden.

Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud firma ztrácí schopnost platit, jednatel by neměl čekat na ideální moment. Musí rychle zjistit skutečný stav, doložit své rozhodování a zvolit postup, který odpovídá datům, ne přání. Čím déle firma v problému běží bez jasného řešení, tím hůře se zpětně vysvětluje, proč insolvenční návrh nebyl podán dříve.

Pokud tak Vaše firma řeší opožděné platby, tlak věřitelů, exekuce nebo nejasný výhled cash-flow, začněte rychlou kontrolou závazků, splatností a rozhodnutí vedení. Včasná revize může pomoci oddělit řešitelný provozní problém od situace, kdy už jednatel musí jednat v režimu insolvenčního rizika.

Tento text je obecná informace a nelze jej považovat za individuální právní radu. Konkrétní řešení vždy závisí na okolnostech případu.